Kopec plný luk a polí
Původní pralesy byly na místě Nového pralesa vykáceny již za dob Marie Terezie, aby se uvolnilo místo pro pole, louky a umělé lesní porosty. Po změnách v hospodaření v polovině 20. století byly tyto louky zpět zalesněny – bohužel z více než 90 % smrkem.
Takto jsme to nechat nemohli.
Vysazujeme původní druhy stromů
Smrk je naší původní dřevinou a v českých lesích se vyskytuje přirozeně. Problémem jsou smrkové monokultury. Část těchto porostů jsme proto prořezali a na prosvětlených místech začali vysazovat i druhy jiné – jedle, buky, javory, jilmy, tisy, habry, duby.
Naše snahy padly na úrodnou půdu…
Příroda se pomalu obnovuje
Do lesa se pomalu vrací život – tam, kde byste předtím našli pouze jehličí a mech, dnes potkáte pestrou škálu rostlin i živočichů. Nový prales je domovem několika druhů netopýrů a obojživelníků, procházejí se tudy lišky a jezevci, zabydlely se zde sovy a veverky.
A co bude dál?
Prostor pro velikány
Chceme, aby zde jednou stál takový les, na němž nepůjde na první pohled poznat, že se jej kdysi dotýkala lidská ruka – tedy prales. Chceme, aby zde jednou do údolí opět tiše zhlíželi lesní velikáni.
Tohoto stavu se osobně nedočkáme, můžeme však položit základy pro vznik místa, kde bude prosperovat příroda i naše děti.