Prales - chrám lesa

Pralesy jsou pro lesní krajinu něčím podobným, čím byly pro středověk kláštery. Výjimečná místa, zdánlivě mimo realitu, ve kterých se odehrávají procesy, na první pohled neviditelné a zdánlivě nepřinášející žádný přímý užitek, které jsou však přínosné a nutné pro zdravý rozvoj celku. Prales je chrámem lesa - i v něm můžete nahlédnout nepatrnost vlastního bytí, současně jako zažít pocit jednoty s něčím, co nás přesahuje.

Jestliže byly kláštery místy, které položily základy pro rozvoj naší civilizace, i nové pralesy mohou být místy, které přispějí k ozdravení a potřebným změnám v našich lesích i naší krajině.


Jak žije skutečný prales?

Zcela odlišně než les hospodářský, který můžete dnes vidět na většině našeho území. Prales je útvar, který vytvořila sama příroda a který nejlépe odpovídá daným podmínkám.

Zjednodušeně lze říct, že v teplejších oblastech na úrodných půdách by v České republice měly růst hlavně duby spolu s jasany, jilmy, lípami, habry, topoly či javory, poněkud výše, kde je chladněji a vyšší srážky, by byl dub, jako hlavní dřevina teplejších oblastí, nahrazen bukem a jedlí, které by byly v nejvyšších oblastech opět vystřídány smrkem, který u nás tvoří horní hranici lesa. Přechody mezi jednotlivými pásmy nejsou samozřejmě nijak ostré, spíše postupně přecházejí z jednoho do druhého. Některé dřeviny, jako např. javory nebo olše, rostlou vtroušeně od nížin až do hor.

Pestřejší složení dřevin v pralese je spojeno i s větší věkovou rozrůzněností. Vedle sebe rostou ne jako v monokultuře stejně staré stromy, ale můžete vidět vedle staletých velikánů v plné síle i mrtvá torza těch, kteří již dožili a v podrostu tisíce malých semenáčků a mladých stromků. Jakmile některý z lesních velikánů padne nebo uschne nastojato a podrost do té doby přežívající ve stínu dostane dávku slunečních paprsků, začne být vzniklá mezera ihned zaplňována novou generací stromů.

Prales složený z různých druhů dřevin různého stáří dokáže nejlépe odolávat možným narušením a i dnes slouží jako vzor tzv. hospodářskému lesu výběrnému, kde se sice těží, ale spíš jednotlivé stromy nebo jejich skupiny, stromy jsou různě staré a nová generace lesa vzniká samovolně ze semen dospělých stromů, takže většinou není třeba již nic dosazovat. Bohužel, tento typ lesa najdete na našem území jen velice vzácně.

Pro úplnost je nutno ještě uvést, že i v minulosti u nás na některých nejvyšších místech rostly pralesy, které byly tvořeny víceméně jednou dřevinou - jedná se o horské smrčiny v nadm. výšce okolo 1000 m.n.m. V nejvyšších polohách našich hor totiž ze stromů dokáže přežít pouze smrk, do jehož porostů je jen místy vtroušen jeřáb.

Pozn. Plocha pro nový prales se nachází v nadm. Výšce 710 - 840 m.n.m. a původní porost byl tvořen zejména buky, jedlemi a smrkem.


Změny v našich lesích

Původní stav

Před příchodem člověka pokrývaly většinu území našeho státu pralesy. V nížinách tvořené převážně duby, ve vyšších polohách hlavně buky, jedlemi a v nejvyšších smrky. S nimi rostlo množství dalších stromů - lip, jasanů, javorů, habrů, jilmů, olší, borovic, tisů a dalších druhů dřevin.

Koruny obrovských jedlí čnějící vysoko nad okolní buky, staleté rozložité duby, vysoké smrky - to vše vytvářelo obraz naší krajiny. Tisíce malých semenáčků čekaly na svou šanci až některý z lesních velikánů skončí svůj život a sluneční paprsky proniknou k zemi, aby mohly vyrůst a zaplnit vzniklou mezeru. O udržení přírodní rovnováhy se kromě dalších zvířat starali i vlci, rysi a medvědi.

Po příchodu člověka

Po příchodu člověka začal les postupně mizet, až zůstal na přibližně třetině území jako dnes. Vzrůstající počet obyvatelstva a stoupající nároky na dřevo vedli k postupné devastaci lesa, neboť se nikdo nestaral o jeho obnovu. Les řídnul, stromy mizely. Hrozící katastrofu odvrátilo až přijetí lesních řádů v 18. století za vlády Marie Terezie, které mimo jiné upravovaly těžbu dřeva a zejména přikazovaly zalesňování vytěžených míst. To se i povedlo, bohužel původní smíšené lesy byly postupně nahrazeny na většině území smrkovými a borovými monokulturami. K narušení přírodní rovnováhy vedlo i vyhubení velkých šelem, které mělo za následek přemnožení srnčí s jelení zvěře.

Nedávno a nyní

Již na sklonku 19. a začátkem 20. století postihly naše uzemí velké lesní kalamity, jejichž příčinou byly právě umělé monokultury, ať už šlo o Šumavu, Jizerské či jiné hory. Např. mnišková kalamita, která pustošila lesy v Čechách a na Moravě mezi roky 1917 - 1925, vedla k vykácení lesů na ploše přes 1000 km2 a předčasně bylo vytěženo přes 13 miliónů m3. Bohužel, většina majitelů lesa a lesníků i po těchto událostech i nadále pokračovala v pěstování monokultur. Kyselé deště v 2. polovině 20. století pak tyto porosty oslabily natolik, že stromy zejména na vrcholcích pohraničních hor ztratily poslední zbytky přirozené obranyschopnosti a opět podlehly větrným a hmyzím kalamitám. V současné době je více než 60 % našich lesů poškozeno v různé míře imisemi a cca 80 % jehličnatých a 50 % listnatých stromů vykazuje známky zhoršeného zdravotního stavu.

Zastoupení hlavních dřevin v lesních porostech ČR

přirozený stav %současný stav %
dub17,2 6,5
buk a jedle55,9 6,8
smrk a borovice16,4 72,8

Nový prales podporují: